Náš příběh
Prémiové udírny, stabilní dodávky a marketingová podpora pro seriózní obchodní partnery.
Ahoj, já jsem Kaiser.
A mám rád uzení.
A samozřejmě i uzené.
Uzené je u nás rodinnou vášní. Miluju uzené já, miluje ho moje žena, můj otec, děda, i pradědeček. Zbožňuje ho celá rodina. Ale byl jsem to já, kdo začal stavět udírny podle vlastních představ. Protože uzení beru vážně.
Uzení je pro mě opravdové řemeslo. Vždycky mě bavilo hledat cestu k nejchutnějšímu kousku uzeného – ať už je to šťavnatý bůček, zlatavě uzený pstruh, libová vepřová panenka, nebo třeba kousek uzeného ementálu. Cestou jsem se naučil jedno: chcete-li opravdu výjimečný výsledek, potřebujete um, cit, zkušenost… ale hlavně pořádnou udírnu, která vás nenechá na holičkách.
A přesně takové udírny vznikají v mé dílně na Vysočině, pod rukama šikovných Čechů a Moravanů. Protože na uzení záleží každý krok – od výběru správného dřeva pro správný kouř až po pečlivé hlídání teploty a času.
Sousede, vyberete-li si moji udírnu, můžete si být jistí, že dostáváte to nejlepší, co uzenářské řemeslo nabízí. To je moje garance. Ostatně, jmenuji se Kaiser.
Velký požár strýčkovy kůlny
Můj děda úspěšně vypálil svoji úplně první udírnu. Ve skutečnosti patřila jeho strýci, který tento „inovativní test teploty“ nikdy zcela neocenil.
Číst více
1932 LIS
1945 ZÁŘVýbušná chuť
Kvůli poválečnému nedostatku materiálu děda na uzení použil opuštěné dřevěné bedny od munice. Slanina naší rodiny tak získala osobitou, jemně kořeněnou vůni střelného prachu a vítězství.
Číst víceDomácí Frankenstein
V 60. letech jste si prostě nemohli jít do obchodu koupit slušnou udírnu. Tak si ji můj otec postavil sám ze starého bojleru, ventilátoru z rozbitého vysavače a pár dílů ze škodovky. Vypadala naprosto děsivě, ale klobásy, které z ní vycházely, z něj udělaly nejoblíbenějšího muže v okolí.
Číst více
1968 BŘE
1984 KVĚŠokující oslava
V den, kdy jsem se narodil, chtěl můj otec pořádně slavit místo hlídání ohně celou noc. Tajně zapojil úplně první prototyp naší elektrické udírny – a vyhodil pojistky celé ulici. Světla zhasla, ale oslavná žebra byla dokonale uzená. To byla jiskra, která odstartovala naši elektrickou automatizaci.
Číst víceVesmírné zjevení
Bylo mi osm let, když mě táta poprvé vzal do své dílny ve staré křižanovské škole. Obrovské pláty lesklého kovu a jiskry ze svařování na mě silně zapůsobily – tehdy jsem si uvědomil, že dřevo je hezké, ale chcete-li postavit něco nezničitelného, prostě to musí být z oceli.
Číst více
1992 BŘE
1999 DUBKaiser začíná v bývalé škole
S hrstkou nářadí a spoustou tvrdohlavosti jsme přestěhovali výrobu do staré školní budovy v Křižanově – do stejných zdí, kde kdysi stála úplně první dílna. Bylo tam těsno, v zimě zima, ale bylo to naše.
Číst vícePřechod na čistou nerezovou ocel
Definitivně jsme se rozloučili s posledními lakovanými plechy a přešli u celé nabídky na nerezovou ocel v potravinářské kvalitě . Výroba byla dražší, ale byla to jediná poctivá volba pro udírnu, která má sloužit generace.
Číst více
2004 ZÁŘ
2010 ČVNKaiser vyráží do zahraničí
Zvěsti o křižanovských udírnách se začaly šířit i za naše kopce. Vypravili jsme první kusy do Německa a Rakouska a naše uzenářská famílie začala růst daleko za hranice vlastní zahrady.
Číst víceSoučasnost
